Zkuste mrknout na studium tradiční čínské medicíny v naší úžasné Shanti Academy!

Tekuté zlato – přepuštěné máslo (ghí) – je potravina, na kterou třeba Indové a jejich tradiční léčebný systém ájurvéda nedají dopustit. Západ – a především naše babičky a prababičky – jej znají jako přepuštěné máslo. Indické ghí, které se uchovává třeba i sto let, má podle ájurvédy tak výrazné léčebné účinky, že se jeho cena vyvažuje zlatem, a to doslova. Zkuste si ghí doma vyrobit sami!

Suroviny:

  • IMG_6470[1]máslomusí mít 82 a více procent tuku. Drobná rada je ta, že je dobré využít slevy, kdy se obchodní řetězce zbavují másla s blížícím se datem spotřeby, a nakoupit jich klidně deset. Máslo totiž přepuštěním výrazně ztratí na svém objemu a to, co vidíte na titulní fotce, jsou cca 4 dc ghí vzniklé přepuštěním šesti (!) másel.

Postup:

IMG_6469[1]Máslo zbavíme obalu a naskládáme do těžké, pokud možno litinové a hluboké pánve (já používám skandinávskou klasiku Skeppshult). Dáme na sporák a necháme na velmi mírném ohni rozpustit. Ghí se připravuje hodinu a více (někdy i několik hodin) a důležité je ho během přípravy nemíchat (to je pro kuchařinky velmi příjemná zpráva 😉 ).

IMG_6475[1]Na dně pánve se začnou usazovat částečky, které se budou pomalu připalovat, i proto je důležité ghí nemíchat. Na druhou stranu je ale třeba sbírat pěnu, která se začne objevovat na povrchu másla. Je to syrovátka, která je právě tou součástí másla, jež se připaluje a vytváří karcinogeny. Jejím odstraněním získáme čistý máselný tu, který se nepřepaluje.

IMG_6477[1]Někteří lidé syrovátku, sebranou při přípravě ghí, dále používají, ale dle mého názoru tím jen pokoušejí stav svých jater a žlučníku. My ji proto dáváme na kompost. Jakmile se přestane pěna tvořit a na dně pánve se začnou objevovat hnědé (opečené) drobné kousky másla, nastal správný čas přecedit ghí přes bavlněnou látku a nalít do čistých uzavíratelných nádob.

Ghí můžete skladovat skoro libovolně dlouhou dobu, a to i mimo lednici. Dá se mazat na chleba namísto másla, ale především je vynikající na smažení, protože se nepřepaluje a je bez chuti. Naopak má mírně oříškovou vůni.