O mně

16. 9. 2017: Při moderování Dne pro férový život

Níže najdete dlouhé psaní o mně. Dlouhé jako život, jeho peripetie, jeho radosti. Narodila jsem se v roce 1971, a přestože pocházím z ateistické rodiny, kde byl problém vyjádřit jakýkoli teistický názor (neřkuli se pokoušet hledat duchovní cestu přes oficiální náboženství), odmalička jsem dost zoufale hledala smysl života. Zřejmě za to mohl mimo jiné můj start do života, kdy jsem se narodila s pupeční šňůrou omotanou 3 x kolem krku a musela jsem být hned při začátku pobytu na této planetě oživovaná. Tyto děti prý celý život bojují se strachem – nejen ze smrti…

Duchovno a deprese 

daniela6
Rok 2012

Děti, narozené s tímto úvodním handicapem, prý na poslední chvíli „cuknou“ – „jdu zpátky, to nebyl dobrý nápad“. Snad proto jsem už jako malá holčička trpěla silnými stresy a strachy ze smrti, které se nejhůře projevovaly před každým usnutím – tehdy jsem téměř hystericky plakávala ze strachu, že usnu a umřu…Následně poměrně brzy se u mě projevila klinická deprese, s níž zápolím dodnes – a jak se ukázalo, nějaký nezdravý podvědomý program v sobě nese celá generace mých příbuzných, neboť deprese tam „kosí“ ženské příbuzné již více než jedno století.

Při pohledu zpět jsem se tedy prodírala životem od začátku dost smutně a klopotně. Postupně se na mě vršily nejrůznější zdravotní obtíže a ve 27 letech jsem již byla plně medikovaná antidepresivy a léčila si i přidruživší se zdravotní nesnáze (srdeční palpitace, štítnou žlázu atd.). S určitou trpkostí jsem tedy říkala, že každé nové desetiletí s sebou u mne přináší jednu novou diagnózu a jeden nový lék.

Krizový program

daniela15
Rok 2010

Od svých 29 let jsem navíc začala postupně přibývat na váze, až jsem se při 172 cm výšky dostala na váhu 75 kg. Nijak zvlášť mě to ale netrápilo: viděla jsem u svých příbuzných, že po třicítce se všichni začínají zakulacovat, a nenapadlo mě, že to nemusejí být jen dědičné dispozice. V pětatřiceti přišlo rozhodnutí nechat si postavit dům a přes několikeré stěhování a poté, co se nám v životě objevily dvě krásné dcery, jsme se s manželem konečně usadili v Rychvaldu u Ostravy. V té době jsme už vesele prožívali těžkou manželskou krizi, kterou jsem si ovšem neuvědomovala. Svůj pocit vyhoření a absenci manželského života jsem přičítala únavě, stereotypu a taky tomu, že „to je přece normální“.

Focení na DVD Jógová rozcvička pro hezký den (2015), foto: Lenka Chlebounová

Jediné, co jsem si silně uvědomovala, byl naprostý nedostatek aktivního pohybu v mém životě. Tušila jsem, že můj organismus takto nemůže pokračovat dalších třeba čtyřicet let, že se dříve či později vzbouří, a tak jsem začala vysílat do vesmíru informace (a možná dokonce – přes svou lenost – i přání), že bych ráda našla druh pohybu, který nebudu nesnášet. Že bych nějaký mohla milovat, či dokonce se na něj těšit, jsem si v té době naprosto neuměla představit.

Během let předtím jsem několikrát byla v hodinách ostravské Jógy v denním životě, a dokonce si párkrát i předplatila nějaký ten půlroční kurzík. Můj zájem o jógu byl však velmi vlažný, ba možná spíš dokonce studený ;-). Učitelé mě nezaujali, jejich řečem jsem nerozuměla, cviky nezvládala a verbálnímu vedení v relaxaci jsem se v duchu smála. Meditace? Nemožné! 😉

daniela 3
Rok 2012

Na podzim roku 2010 se zjistilo, že moje babička má neoperovatelný nádor na slinivce. Moje starší dcera dostala mononukleózu a málem jí selhala játra. Mé manželství bylo v troskách a manžel si řešil (dobrovolně sám) své vlastní životní problémy a průšvihy. Já sama jsem byla jako předimenzovaná struna, která může každou chvíli prasknout. A v určitý okamžik ke mně přišla informace „zapiš se do jógy“. A znovu: „Zapiš se do jógy.“ Rozum ji několikrát potlačil – „vždyť jsem už chodila a fakt mě to nebaví“ – ale informace se vracela. Na počátku roku 2011, kdy starší dcera završila své „úspěšné“ zdravotní období těžkým průběhem dětských neštovic, jež chytla od mladší sestry, jsem seděla devátý týden s některým z nemocných horečnatých a puntíkovaných dětí doma, přijímala zprávy o horšícím se zdravotním stavu své babičky, neměla se o koho opřít a byla zoufalá.

V únoru jsem si tedy vyslala do vesmíru další, už konkrétní požadavek:

  1. Chci najít jógu, která bude začínat v březnu
  2. Chci učitele-muže, protože se potřebuji doplnit tím, co postrádám doma
  3. Chci, aby mě to bavilo.
Lekce jógy pro zdravá záda (2012)

Našla jsem vše z toho. Objevil se učitel, který mi zprostředkoval netušený způsob praktikování jógy, který byl dostatečná osobnost, aby mne zaujal, a já po prvních lekcích, kdy jsem funěla a styděla se za to, že nestíhám ani začátečnické tempo, zjistila, že mě to baví… během následujících čtyř měsíců se mé tělo samo zbavilo nadbytečných dvaceti kilogramů a vrátilo se (bez držení diet) ve 39 letech na váhu, kterou jsem měla o deset let dříve. Sama jsem si toho jaksi nevšimla, protože jsem začala nosit turecké kalhoty, které se přizpůsobí skoro každé postavě, ale všimla jsem si toho, že mě – přestali zdravit známí. Pak jsem pochopila, že mě nepoznali :-). Zkrásněla jsem (přinejmenším pro sebe). Začala jsem se cítit líp. A líp. 

Rychlý úprk do učitelování

Vedení lekcí v chorvatské Lanterně (2016)
Se skupinou jogínů v jihoindickém Kanyakumari (2/2017)

Hned někdy zpočátku mě napadlo „všímej si, jak tvůj učitel učí, protože budeš taky učit“. Tehdy jsem se tomu rozumově zasmála, a možná si dokonce poklepala na zpocené čelo. Během následujících tří měsíců jsem ale udělala v pozicích takový pokrok (a mé tělo se natolik fyzicky spravilo), že jsem tušila, že tato nová láska bude mít nějaké praktické pokračování. Hned v létě se na mě začalo obracet několik lidí, kteří se mě ptali, jestli někde jógu učím, a vyjádřili zájem o moje kurzy. Připadalo mi to jako nevýslovná drzost. Poradila jsem se s několika učiteli jógy a jejich rady se slily v jedinou: zkus to a uvidíš. Nechala jsem proto všemu volný průběh, na srpen zajistila prostor v Bohumíně a čas jednou týdně a rozeslala informace, že mohu vést jógu. „Pokud ji mám učit, lidé přijdou.“ A lidé přišli. Od té doby učím jógu nepřetržitě. Možná, že slovo „učím“ není to pravé – možná je to spíš průvodcovství jógou. Prošla jsem různými kurzy pro cvičitele, které trvaly den, týden, ale i rok, ovšem dodnes nemám na učitelství jógy „papír“. Občas se dozvím, že bych bez papíru jógu vůbec neměla učit, a vždy si vzpomenu na staré indické jogíny, kteří vycházeli jen ze svých tradic, prožitků, zkušeností a pocitů – a tak vnímám jógu i já.

Život je jóga

Jóga se pro mě totiž neomezuje na lekce jógy, ať už je vedu nebo jsem na nich vedena: jógou je pro mne celý můj život. Na jógu vzpomínám, když doma dennodenně zametám a uklízím po dětech – to je pro mne jasná karma jóga, při které se učím trpělivosti. Chvíle radosti a silných prožitků, to je moje bhakti jóga. Příprava knih, která mne živí, a psané slovo – to jsou střípky mé džňána jógy neboli jógy intelektu. A hatha jóga, a tedy princip ásán neboli fyzické praktikování, to je moje každodenní realita.

V roce 2016 se starší dcerou (foto: L. Chlebounová)

Z praktikování hatha jógy dvakrát denně jsem se ustálila na přibližně jednom cvičení každý den a občas vynechám – například když uctívám své ženství probíhající menstruací ;-). Jóga je pro mne již dlouhou dobu tak základním projevem života, že vlastně není ani moc potřeba o ní mluvit… Dokonce ani své profesní směřování jsem nezaměřila jen a pouze na jógu, protože jsem zjistila, že ta bude vždy tvořit naprostý základ všeho, kam budu směřována a kam zároveň aktivně půjdu. Je to zdroj, z nějž čerpám, způsob mé existence. Je to pro mne stejné jako dech a rytmus srdce. Prostě bez toho nelze být. A tak přestože je jóga tímto prazdrojem mého bytí, svou energii směřuji i do dalších oblastí.

Depresivní výhry a prohry

daniela5
2012: Úvodní víkendovka, po které následovalo 2leté studium Institutu aromaterapie v Praze

Moje celoživotní zápolení s klinickou depresí, na niž jsem (byť velmi slabě) medikována i v současnosti, zřejmě nasměrovalo mé profesní kroky k tomu, že i v józe se na mých hodinách stále více objevují lidé, které trápí nějaký nepříjemný vleklý zdravotní problém. Chodí za mnou a chtějí rady a já, ačkoli jsem toho kvůli svým zdravotním trablům, a především trablům své starší dcery, musela opravdu hodně nastudovat, jsem místy bezradná. A tak skrze studium Institutu aromaterapie jsem objevila fantastickou diagnostiku a léčebné metody tradiční čínské medicíny, jež mne doslova uchvátily. Rozhodla jsem se tedy jít ve studiu dále touto cestou, a jak se zdá, cesta je to správná, protože po ní jdu už pátým rokem.

Spojení TČM a jógy vidím v současnosti jako jedinou skutečnou možnost, jak „zatočit“ i se svým problémem s depresí a příslušnými léky: chci být sama sobě první klientkou, první pacientkou, a pokusit se zvítězit. Ne nad nemocí, ale nad vlastním dlouholetým pocitem, že toto sama nějak neumím zvládnout.

Levá noha v Indii, pravá v Číně 🙂

Acu-Yoga v Shanti Yoga Studiu (2016)

V současnosti se v józe inspiruji spojením jógových postupů a praktických postupů z tradiční čínské medicíny (zejména akupresury) – takzvanou Acu-Yogou.

Jeden ze „speciálů“, které pravidelně pořádáme v Shanti Yoga Studiu, zde věnovaný ženám a jaru (březen 2017)

Od roku 2014 provozuji s kolegyní a kamarádkou Lenkou Chlebounovou spolek Shanti Academy, pod nímž funguje jógové studio, které se v roce 2015 přestěhovalo do (jak doufáme) definitivních prostor a získalo nové jméno – Shanti Yoga Studio. A aby toho nebylo málo, v roce 2015 jsme v rámci stejného spolku otevřely na stejné adrese také školu tradiční čínské medicíny v Ostravě, TCM Academy.

Čínská medicína

Jsem absolventkou dvouletého studia Diagnostik TCM. při TCM Academy. Od školního roku 2017-18 studuji nástavbovou (terapeutickou) disciplínu Dietetika TCM. Spolu s tím nejlepším z moderní medicíny je to pro mě nástroj, jak moci ovládat své zdraví a v rámci možností toto zdraví zlepšovat. Stále více také konzultuji s lidmi ze svého okolí a těším se, že jednou budu pomáhat lidem i jako terapeutka.

Budu mít k tomu mocné nástroje: dietetiku, akupunkturu, byliny – a samozřejmě jógu. A ať už moje další cesta bude klikatá nebo rovná jako střela, ať už mě povede kamkoli a s kýmkoli, dnes už vím, že díky józe bude probíhat v pevných mantinelech, jež nedovolí, abych se zřítila ze skály a roztříštila se na malé kousíčky.

Podrobné informace o mém vzdělání najdete zde.

Vaše Daniela Pilařová